Musím trochu aktualizovat náš blog o Maxíkově živůtku :-) Je to neuvěřitelné, ale je to skoro rok, co jsem si zde odložila poslední příspěvek. Šíleně rychle čas letí, a popravdě mi vůbec nepřijde, že je to tak dlouhá doba.
Vůbec nevím kde začít, je toho tolik nového a dobře mi tak :-) když nejsem schopná skoro za rok vyplodit alespoň krátký úryvek, tak si hold tady teď pěkně vydoluji z hlavy to, na co už jsem dávno zapomněla :-)
Pokusím se navázat na poslední článek na blogu... Byly Vánoce a Maxovo to byly Vánoce druhé. Zimu jsme prožili příjemně a pohodově, sice v Plzni nebyl skoro žádný sníh, místy to tady vypadalo spíše jako na podzim. Těšila jsem se na jaro, a když přišlo, velice rychle jsme si s Maxem zvykli na náš jarní stereotyp :-) Náš nejoblíbenější program byl ten, co se odehrával v přírodě, ve městě nebo prostě venku na vzduchu. Bud'jsme byli na zahradě, nebo na hřišti a snad stokrát na zámku Kozel. Tam se nám líbí nejvíc :-) v našem autě proto měla vždy své místo pikniková deka, bábovky s lopatkami, plínky a vlhčené ubrousky, něco málo ovocných kapsiček, kdyby Maxe přepadnul hlad a také kočárek. Ten jsem stejně jen využívala k naložení nezbytných věcí, jelikož Max po většinu dne lítal a skotačil, a do kočárku si přišel odpočinout jen tak ze zvyku, vždy jen na pár piko sekund a už zase pelášil dál. Nejhorší ovšem bylo, že si za zimní období oblíbil Olympii/ Olynu- jak jí nazýváme my :-) a pokaždé když jsme nabrali směr Kozel, museli jsme minout Olynu a Max pokaždé ztropil scénu, že musíme do Ooo - tak jí nazývá On :-) naštěstí po pár minutách přišlo uklidnění, a my mohli v klidu pokračovat dál. Přes zimu jsme byly v Ooo skoro každý den. Je tam výborný dětský koutek, herna kde se Maxíkovi moc líbí dosud. Takže když je ošklivé počasí a nevíme, co dělat, jedeme do Oooo. Tam tedy začal další nešvar, kterého jsme se dlouho nemohli zbavit :-( Když se Max cítil v nějakém nebezpečí, které spočívalo většinou v tom, že mu někdo chtěl vzít hračku nebo kolem něj rychle někdo proběhnul, majznul Maxík dítko po hlavě. Buďto rukou nebo v horším případě hračkou, co měl v ruce. Začal také děti strkat, štípat a kousat. Ano zní to hrozně, těch scének, co jsem musela řešit, nejdříve po dobrém, pak po zlém, vysvětlováním, nebo i odchodem z koutku, bylo hodně. Po každé jsem se Maxe snažila přimět k omluvě, nebo alespoň jsem se omlouvala dítku já, aby viděl co se sluší a patří, a jak je to správně...Bohužel nic nepomáhalo a pokaždé jsme se minimálně jednou dostali do podobné situace.
Bylo také velice znát, když Maxovi rostly zoubky, stoličky byly nejhorší. Znamenalo to vždy velice podrážděnou náladu, kdy už stačilo málo a byl oheň na streše. V tomto období také chtěl být stále u mě, takže jsem si hrála v koutku hlavně já :-) ještě že tam mají klouzačky a trampolíny dostatečnou nosnost i pro dospělé! Kdyby Maxík mlátil jen děti, ale on začal mlátit i nás, a dokonce i začal kousat! Nevěděla jsem, co s tím. Ale zhruba po půl roce, toto období z ničeho nic skončilo, a jen občas se toto chování objeví, ale opravdu zřídkakdy. Obecně v tomto mlátícím období, Maxík nesnesl některé děti! Už z dálky na ně křičel Nééééé a jasně gestikuloval, že mají jít pryč! Ale zajímavé bylo, že se mu znelíbily jen na některé typy dětí :-) Pevně věřím, že to bylo jen období a to, doufám, že už je za námi!
Léto jsme prožili podobně jako jaro, stále někde venku, na výletech, po návštěvách, nebo návštěvy chodily za námi. Byli jsme i několikrát na Slovanech ve venkovním bazénu, a když byla ta vedra, tak jsme se jeli k večeru vykoupat na městský rybník Kameňák. Maxík byl z vody nadšený, než se málem utopil :-)) Stál ve vodě u břehu, voda byla mělká, měl jí asi po stehna, Roman stál vedle něho a já si natáčela video. Ještě jsem řekla Maxíkovi, ať ukáže že umí plavat...a on si chudáček myslel, že mu to plavání půjde úplně samo, jako těm lidem kolem, tak se vrhl do vody jakoby nic, a začal se topit, Roman ho naštěstí okamžitě z vody vytáhnul, a vůbec nic se nestalo, byly to zlomky sekundy, ale od té doby se datuje Maxikova nechuť se s vodou kamarádit. Následně se odvážil do vody pouze v náručí a s křikem připomínající startující F-16ku.
Maxíkovo druhé narozeniny jsme oslavili stejně jako první narozky, na zahradě, ale v menším počtu lidí :-) bylo to příjemné, Maxík dostal spoustu hraček, křesílko, svého oblíbeného Hurvajse, a krásný dort ve tvaru Elma :-)
V září jsme s Maxíkem letěli do Chorvatska na Brač do městečka Postira. Tam na nás již čekali kamarádka Jindřiška s rodinou a bylo nám tam krásně :-) Cestu letadlem i trajektem Maxík zvládnul bravurně! Asi to bude malý cestovatel. Vůbec mu nic nevadilo, a vysloveně si cestu užíval. Byl nadšený ze všeho nového! Na všechno ukazoval a chtěl o všem vyprávět svou řečí :-) A moře, pláž a poklidný život v přístavu, kde bylo tolik loděk i velkých rybářských lodí, mu naprosto vyhovoval. Moc si užíval i společnost Terezky a Petříka, kterému začal říkat Pehí, což v jeho řeči znamenalo Petí :-) S Viktorku se moc nemusel, schválně jestli uhádnete proč? Protože byla přece pro něj ještě moc malá :-)) je to mimino a furt jí posílal za Jindřiškou a nechtěl aby ho s Terezkou rušila při hře. Několikrát jsme jim vysvětlovali, že si musí hrát i s Viktorkou, ale bohužel marně :-( občas to i vyšlo, že ji vzali mezi sebe, dokonce se s ní i Max rozdělil o nějakou dobrotu.
Do Chorvatska jsem odjížděla s tajným přáním, že zde naučím Maxíka chodit bez plenek. Ovšem marně :-)) lítal sice po pláži bez plenky, ale že by si řekl na čůrání, to vůbec. Bylo mu to jedno.
Po návratu z dovolené začal Maxík chodit do školky, na dvě dopoledne v pondělí a úterý. Rozhodli jsme se tak hlavně proto, aby si začal zvykat na kolektiv, aby zjistil, že ostatní děti jedí polévku a hlavní jídlo a že existují i jiná jídla než bílé jogurty, lipánky, okurky, mrkve, kubíky a mlíko :-)) a že není pouze ON středobodem vesmíru, a zvykl si na někoho jiného než jen na mě. Zvolili jsme školku Klíček. Školku jsem hledala už od jara, ale nemohla jsem si žádnou vybrat. Měla jsem jasnou představu o tom jak má školka vypadat, kdo tam má učit a jakým způsobem tam učí a nejen "hlídají" až jednou jsem konečně na internetu narazila na školku Klíček! Splňovala úplně všechno, co měla vysněná školka mít. A tak poté, co jsme se setkali s paní ředitelkou Rudolfovou, bylo jasné, že Max bude navštěvovat toto zařízení :-) Maxík ze začátku pochopitelně trošku pofňukával, když měl jít do školky a na pět hodin se s námi rozloučit, ale brzy si zvykl a jen občas, podle jeho rozpoložení udělá rohlík místo pusinky :-) Je statečný! Vždy po obědě už na něj buď já nebo Roman čekáme v šatničce a je to opravdu krásný pocit, když se na vás vrhne a obejme vás a pak v autě celou cestu domů svou řečí vypráví co dělali ve školce. První den ve školce se naučil pěkné slovo :-) a to bonbon :-)
Maxík ještě moc nemluví, ale je znát, že se zlepšuje každý dnem, co navštevuje v Klíček! Jeho slovník momentálně obsahuje tato slůvka: míhy- mlíko, pihý-pití, tady, dej, můůůh-můj, bim bam-hodiny nebo hodiny na komerční bance na Slovanech :-) Ooo- olyna, tati bruuuuu- tátovo auto, Maa- Max, pampa svíhý- lampa svítí, pampa svíhý nééé- lampa nesvítí, pagy- nu pagadí, jen počkej zajíci :-) páh- pán, mimi... Maxík se hodně vyjadřuje, ale svým způsobem. Já mu rozumím naprosto všechno. I minimální odchylku ve slově poznám, a tím pádem mu rozumím jiné slovo než někdo jiný. Jsme prostě sehraní :-) Hodně slov ukazuje, znakuje. Plno slov vyjádří zvukem té věci. Například auto neřekne, ale zvuk napodobí, takže je to jasné auto. Stejně tak vrtulník :-) větrák, klimatizaci, nebo doknce kompresor :-) Sice nemluví, ale rozumí naprosto všemu! Pozná tvary a základní barvy, tedy když se mu chce :-) Po domě se pohybuje s přehledem a ví kam co patří, kde co najde. No prostě jako doma :-) Elektrika, a vše kolem ní, všechny eletrické přístroje a nářadí, to je jeho nejoblíbenější. Teď se přidala autíčka všeho druhu, a hlavně hudební nástroje! Moc rád napodobuje hraní na kytaru a zpívání do mikrofonu. Miluje hudbu hlavně v autě, tam se nám stává, že chce pustit jendu písničku třeba osmkrát dokola :-) Mezi kapely na které se v autě nejvíce paří patří: Milky change, Chinaski, Narvan, IMT smile, Xindl X, Daft Punk... to jsou prostě jeho idoly :-) Zná i jejich klipy, takže se domáhá puštění nějakého klipu na youtube a přinese si kytaru a mikrofon se zesíkem a jede :-)
Moc rád si prohlíží knížky a už i nějaký čas vydrží poslouchat pohádku, miluje vyprávění a zpívání. Sedí mi na klíně otočený obličejem na mě a já mu zpívám takové kraviny a on stejně po skončení řekne šeeešt- to znamená ještě :-) a já musím zpívat dál :-)
Je dobré, že si teď často vyhraje sám! A hraje si moc hezky, má velikou představivost, hraje si na obchod, na odbavení na letišti :-) na muzikanta, na kuchaře... a vše má jenom jako. Například si veme pánvičku a háže nahoru jako palačinku :-) má jako těsto... moc dobře rozumí významu slova Jako :-) Moc mě baví ho pozorovat při hře! Často také telefonuje jako někomu, to pak slyšíme: pahe, hmmm hmm baj baj :-) to znamená, že se baví s nějakým pánem, vyslechne ho a potom mu řekne baj baj jako neshledanou :-))
Co nesmím na konec zapomenout zmínit, je to, že si Maxík jednoho dne v září donesl nočník a začal do něj čůrat! Opravdu z ničeho nic. Po té dlouhé době, co jsme to řešila a trápila se s ním, že ještě nečůrá do nočníku, jednoho dne si začal říkat sám čůůů a bylo :-) nejdříve do nočníku, a teď krásně čůrá do záchodu i venku na trávu :-) Přes noc a na spinkání plenku ještě má, alei když usínáme a on potřebuje čůrat tak si řekne. Dokonce i když má natahovací plenku pro jistotu, například do auta, tak si na čůrání řekne, a když je příležitost, plenku stáhneme jako slípky a on se hezky vyčůrá :-) je moc šikovný. Takže opravdu platí to, co píšou v knihách. Nenutit děti na nočník, když nechtějí, ono to přijde samo, nenásilně :-) a je to tak!
Brzy budou Vánoce, Maxíkovo třetí :-) Nakoupila jsem dvě knihy přímo o Vánocích a po ránu si knížky čteme, Maxík si pamatuje kde jsme měli minulý rok stromek, tak se teď spolu těšíme, že ho ozdobíme a zapneme světýlky :-) jak jinak :-) do elektriky. Budeme letos psát Ježíškovi dopis, a dokonce už máme přání co v něm bude :-) Letos bude Vánoce už vnímat víc, a moc se těším na jeho reakce!
Ještě jsem úplně zapomněla napsat jednu věc! Začali jsme Maxe strašit čertama! Zní to možná hrozně, ale to jediné na něj platí, když už nevíme co s ním. Čerty máme v komíně, a stačí na ně zaťukat nebo zavolat telefonem, když jsou zrovna u jiných zlobivých dětí a oni brzy dorazí, pokud tedy Maxík nepřestane zlobit :-) většinou přestane. Ale udělala jsem jednu chybu... jednou to na něj nějak nezabíralo a tak jsem mu pustila scénku z pohádky S čerty nejsou žetry z pekla... myslela jsem, že to pro něj bude děsivý zážitek, a jakmile řeknu slovo peklo, hned poslechne :-)) jenže Maxíkovi ta scénka z pohádky tak líbila a dokonce mu připadal děsně vtipná, smál se nahlas hlavně luciferovi v podání Karla Heřmánka :-)) a teď pohádku vyžaduje stále dokola hlavně před usnutím, tak nevím co to máme za dítě :-) takže to mi moc nevyšlo :-) Ale jinak čerti na něj platí, a stačí už mu jen při zlobení říct, že to všechno ti četri vidí, a je klid.
Tak snad jsem na nic nezapomněla, a po Vánocích zkusím zase přispět nějakým tím povánočním příspěvkem :-)
aktuální fotografie na mém instagramu: /https://instagram.com/janinahavelka/
