BŘEZEN 2013 AŽ DO PORODU...
Vzpomínám si na toto krásné jaro, i když napadl ještě poslední sníh, bylo nádherně! Plno slunce a všude bílo, mě nebylo špatně a mohla jsem si tak zařizovat potřebnou výbavičku. Vždycky jsem se na to pořizování moc těšila. Takže jsem se začala zajímat o vše možné i nemožné. Vždycky, když se mi něco zalíbilo, začala jsem hledat recenze a testy, ležela jsem v nich opravdu nespočet hodin a když jsem šla večer spát a zavřela oči, začal kolotoč myšlenek a různých vybavujících se obrázků např. kočárků, lehátek, přebalovacích pultíků... ještě než jsem otěhotněla, věděla jsem téměř na 100% že naším kočárkem bude Bugaboo cameleon, to byla moje láska :-) hned na první pohled, všechny testy vycházely dobře! Cena byla vysoká, ale nějak nám to zase tolik nevadilo. Ale jak jsem nad tím vším tak přemýšlela a začala počítat, co všchno bych ještě ke kočárku musela dokoupit, a taky to že bydlíme hned u borského parku, kde bych spíš potřebovala težší kočár, tak jsme se nakonec rozhodli pro Maxi Cosi Mura 4, a musím říct, že jsem s ním maximálně spokojená!!! Pořídila jsem si ještě golfky NUNA Pepp, jelikož mám menší auto a přece jenom je Mura dost težká, takže na nákupy a na takové to rychlé vyjíždění je NUNA super! Nacvaknu autosedačku a jedem, a až bude Maxouš větší, bude mít už připravené golfky. Skoro všechno jsme nakoupili v Chebu v Ondálkovi, kam jezdím i nyní, když něco potřebuji, jsou tam ochotní, znalí a velice schopní pracovníci, mají i e-shop, ale mě se u nich na prodejně tak moc líbí, že si udělám z Plzně výlet, nakoupím, pozdravím mojí kámošku ze zdrávky Romanku a je to!
Když se těhotenství začalo blížit ke konci, začala jsem mít potíže s otvíráním děložního hrdla. Naštěstí se to klidem upravilo a my mohli zařizovat pokojíček. Skoro vše jsem nakoupili v Ikea. A až na matraci, která je už teď proleželá, jsem také se vším spokojená. Původně jsem chtěla a taky jsem všude hrdě říkala :-) že Maxík bude spinkat od malička ve svém pokojíčku, ale to víte že jsme potom co jsme si ten uzlíček donesli domů, neměli to srdce nechat tak křehké miminko někde ležet samotné! Pokojíček díky mému hnízdění :-) musel být celý zařízený a zhotovený již dva měsíce před porodem, s čímž chvílemi trošek bojoval manžel. Po návštěvě předporodní maxi lekce na Lochotíně v pokojíčku přibyly ještě tašky sbalené do porodnice :-))
Předporodní lekce byla velice přínosná! Nejenom, že jsme se dozvěděli hodně o samotném porodu, povětšinou věci, které v knihách nenajdete, spíše to byly věci z praxe, ale hlavně to, co nám opravdu hodně pomohlo! Bylo to právě seznámení se z prostředím a organizací příjezdu do porodnice a celkově průběhem porodu. Také přibyly věci, které v seznamu do porodnice nebyly napsané. Např. bonbóny z hroznového cukru-můžu vřele doporučit, dodaly mi energii po celou dobu porodu, dále se mi velice hodila minerální voda ve spreji, ta byla skvělá na osvěžení, a po porodu byl super nafukovací kruh na kterém jsem seděla, protože jinak bych asi raději jenom stála :-)
Samotný porod byl nakonec pohodový! Píši nakonec, protože jsem se ho tolik bála, celé těhotenství jsem přemlouvala doktory, aby mi indikovali plánovanou sekci :-) byla jsem si jistá, že prostě nebudu rodit spontánně, ale pěkně císařem :-) teď se musím smát, když si na to vzpomenu. A přesto, že byl Max opravdu na mé tělo maximální (3620g, 52 cm), tak přes malou komplikaci ke konci porodu, jsem zvládla díky skvělému týmu lochotínské porodnice, porod skvěle. Před porodem jsme se domluvili s manželem, že u porodu nebude! Vím, zní to možná v dnešní době propagace mužů u porodu, poněkud divně, ale já si prostě myslela jako zdravotní sestra, že to není pěknej pohled a že je to ženská záležitost. Vlastně já si to myslím částečně furt. Ale můj muž nakonec byl celou dobu semnou a moc mi pomáhal a byl mi velkou oporou, když ale porod finišoval, vyhodila jsem ho ven :-)) navíc nastala ta zmiňovaná komplikace: Max se nějak nemohl posunout dál, a začaly mu klesat ozvy, porodník zavolal další lékařku, která mi potom zatlačila na břicho a Maxík byl venku. On si totiž uděla z ručky kravatu a jakoby se chtěl oběsit :-)) začali mu tam hned říkat ty náš malej sebevrahu :-) Teď to zní samozř. jinak než při porodu! Měla jsem s manželem pěkný strach, když jsem viděla ty pohledy zdravotníků, jako že se něco děje! A manžel, který čekal na chodbě taky moc nevydýchával ten frmol, co se děl při volání dalšího týmu! Nakonec ale všechno dobře dopadlo a Max byl na světě :-) náš milovaný Maxík :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat