A ještě jsem úplně zapomněla napsat, že se Max narodil v úterý 25. 6.2013 ve 12:55
PRVNÍ DVA MĚSÍCE PO PORODU
Když si vzpomenu na pár hodin po porodu, stále pociťuji velkou euforii, úlevu a jakýsi vnitřní klid, který ve mě byl. Když jsme poprvé spatřili Maxíka, byl to neskutečně krásný pocit, vidět jej konečně na živo :-) Před tím jsem všude četla, že někteří rodiče mohou být zklamaní z prvního dojmu právě narozeného děťátka, že může být otlačené, krabaté, rozmočené :-) a nevím co ještě, prostě ošklivé a možná teď budu znít trochu nafoukaně :-) ale Maxík se mi opravdu líbil, byl krásný :-) fakt, nekecám! Klučíčka mi hned přiložili na tělo, a po dlouhém focení tatínkem, nám Maxíka odvezli na novorozenecké oddělení. Chvíli jsem si na sále odpočala a pak jsem se rozhodla zavolat mé kamarádce Jindřišce, které se ve stejný den před rokem narodila dcerka Terezka. Rozhovor jsem začala přáním krásných prvních narozenin malé Terezce, a pak jsem jen tak mezi řečí pronesla, že jsem asi před půl hodinou porodila :-)) Jindřiška z toho samozřejmě byla vedle a nemohla mi to uvěřit. Roman s radostí, ale a velkým dojetím rozesílal sms s oznámením o narození Maxíka. Potom mě převezli na pokoj. Chtěla jsem původně nadstandart, ale byly všechny obsazené. Nakonec jsem ale byla moc ráda, že jsem první dva dny strávila na pokoji, kde byly ještě dvě maminky a jejich miminka. Mimochodem oběma se narodili taky kluci :-) Já rodila v úterý, druhá mamka v pondělí a ta třetí v neděli, takže jsem se mohla ptát na plno pro mě nových věcí, a ony mi trpělivě radily. Byly obě dvě moc slušné a pohodové! I když jsem Maxe přikládala dle rad sestřiček, Maxík celou první noc proplakal! Nevěděla jsem, co si s ním počít! Bylo mi ho tak líto a také jsem brečela :-( Šla jsem tedy jezdit s postýlkou na chodbu, abych nebudila ostatní. Chvíli to mělo úspěch, ale pak řev začal na novo! Vyběhla sestra a vynadala mi, že tam budím celé oddělení a vrazila Maxovi dudlík a trochu glukózy! Byl klid celou noc, ale později jsem se dozvěděla, že takto se postupovat nemá. Ale mě v tu chvíli bylo dobře, protože můj chlapeček přestal plakat.
Další večer jsme už byli na nadstandartu a já stále neměla mlíčko. Takže zase glukoza ve stříkačce a následoval klid. I když mi laktační poradkyně řekla plno rad a půjčila mi odsávačku, do pátku kdy nás propustili, jsem se nerozkojila. Cestou z porodnice jsme koupili doporučenou umělou výživu a Maxe doma krmili stříkačkou.
Když jsme přijeli domů, začali moje hormony nějak reagovat na pár drobků na lince, na neutřenej prach a hlavně neviděly žádnou květinu, kterou očekávaly :-))) Ztropily obrovskou scénu a výsledkem byla váza plná květin :-) Tatínek totiž poněkud špatně rozumněl výtce sestřičky, že do nemocnice květiny nepatří a nevzpomněl si, že doma je doma, a tam platí úplně jiná pravidla. Záměrně píši o hormonech, protože to jsem prostě nebyla JÁ! Opravdu jsem se chovala divně, a hlavně s tím nešlo nic dělat! Byla jsem nešťastná, a nervózní, v tomto duchu se neslo celé šestinedělí. A přitom byl Maxík tak hodné miminko, vůbec nebrečel, jen když měl hlad, a spal třeba i čtyři hodiny v kuse, a v noci spal celou noc! Ale hromony s novou rolí a celkovou změnou celého rodinného režimu vyvolaly bohužel možná až poporodní depresi. Hrozně mě deprimovalo, že nekojím! Z toho jsem byla vážně nešťastná a od toho se vše odvíjelo :-( I přes všechny rady a odsávačky, se Maxík nechtěl přisát! Mlíčka jsem měla docela hodně, ale udělala jsem velkou chybu, že jsem začala dávat umělé mléko do lahviček se savičkou... No a Max už se potom nechtěl namáhat a já neměla srdce ho nechat vyřvávat, když měl hlad. Časem jsem se s nekojením smíříla a hodně se mi psychicky ulevilo. To co mi také hodně vadilo a příště bych to už nedovolila, byly neustálé návštěvy všeho druhu, které se u nás střídaly jak na běžícím páse! Pohoštění, celkové napětí, péče o novorozeně, to vše mi moc nepřidávalo. Byla to moje chyba, manžel mi říkal, že návštěvy necháme na později. Ale já to nějak těm všem nedokázala říct. Takže tímto chci všem budoucím maminkám a tatínkům doporučit, aby opravdu návštěvy zakázaly, nebo povolili jen krátké návštěvy. Ono to fakt hodně vyčerpá a rozhodí celý denní rytmus. Asi týden po porodu, jsme vyrazili ven, musela jsem zařídit spoustu těch formalit, jako bylo vyzvednutí rodného listu, přihlášení na pojišťovnu atd. Maxík vše zvládal perfektně! Dále následovaly každodenní dlouhé procházky Borským parkem. Bylo hezké léto, takže se to všchno dalo zvládnout.
Hned druhý den po propuštění z porodnice k nám přišla Maxíkovo lékařka, MuDr. Šubrtová, musím ji tady zmínit, protože na nás udělala velký dojem, a máme ji i se sestřičkou Verunkou, moc rádi! Preventivní prohlídky a očkování jsme absolvovali vždy bez problémů, bez žádné reakce na očkovací látku. Jediná taková komplikace byla, že se Maxovi špatně hojil pupíček, tak mu byla předepsána lokální antibiotika a rána se krásně dohojila. Max měl také novorozenecké akné, které mu ale samo vymizelo asi kolem čtvrtého měsíce. Občas jsem pupínky namazala Sudo cremem, ten uhříky aspoň trošku zklidnil, ale jak bylo vedro, objevovaly se každým dnem nové a nové pupínky. K povinnému očkování jsme přidali ještě vakcínu proti pneumokokům. Objevily se také u chlapců klasické potíže s nadýmáním, které částečně vyřešil fenyklový čaj a podávání Espumisan kapiček. Jak jsem psala výše, Max byl opravdu hodné miminko (on ale i nadále je :-) Když se ale občas stalo že ho nadýmání možná i koliky trápily hodně a on plakal, moc nám pomohla zavinovačka SwaddleMe, kterou mi půjčila Jindřiška. V té se zázračně zklidnil a krásně spinkal.
Také jsem ocenila cestovní postýlku od Nuna, kterou jsme umístili do obýváku. Nemusela jsem tak celý den lítat nahoru do patra, a Maxík v ní byl moc spokojený, i když spal nebo si jen tak hrál. V noci jsme si zase nemohli vynachválit chůvičku Angel care, která je zároveň i monitorem dechu. Asi třikrát se nám stalo, že nás v noci probudilo právě její upozornění, že se Max zapomněl nadechnout! Byla jsem samozřejmě vyděšená, ale bylo to jen chvilkové vynechání dechu, které neznamenalo žádnou komplikaci. Monitor dechu mi dával klid, a já mohla v klidu spát.
Celé tyto dva první měsíce byly až na mé šestinedělí krásné! Maxík byl ukázkovým novorozenětem a kojencem, které nám změnilo celý náš dosavadní život. Je to náš smíšek, který rozdává všem kolem dobrou náladu a pozitivní energii. Někdy se ptám, po kom ten kluk vlastně je?!
Žádné komentáře:
Okomentovat